DoporučujemeZaložit web nebo e-shop

Mořské bytosti

                                               Nezmar (Hydra)

Nezmar (Hydra) je rod jednoduchých sladkovodních živočichů, vyznačující se radiální symetrií. Nezmaři jsou draví živočichové kmene žahavců, třídy polypovců. Vyskytují se ve většině neznečištěných sladkovodních rybníků, jezer a potoků v mírném a tropickém podnebném pásu. Lze je nasbírat sběrnou síťkou, kterou lehce protáhneme řasami. Jejich velikost je obvykle několik milimetrů a studují se nejlépe pod mikroskopem. Biologové se nezmary zajímají především kvůli jejich regeneračním schopnostem. Tento článek pojednává o nejznámějším rodu nezmarů Hydra. Příbuzné rody Chlorohydra a Pelmatohydra jsou však v češtině také označovány jako nezmaři. Nezmar se také jmenuje vzdáleněji příbuzný parazitickýnezmar jeseteří.   
 
 
 
Vzhled : 
  Nezmaři jsou drobní živočichové, jejichž tělesná délka při plném roztažení se pohybuje od 1 mm do 20 mm. Mají trubicovité tělo spočívající na jednoduché přilnavé noze, zvané bazální ploténka. Žlázové buňky v bazální ploténce vylučují lepkavou tekutinu, jež ploténce zajišťuje přilnavost. Na volném konci těla je ústní otvor obklopený prstencem pěti až dvanácti tenkých, pohyblivých chapadel. Každé chapadlo je opatřeno vysoce specializovanými žahavými buňkami. Žahavé buňky (cnidocyty, též nematocysty) jsou specializovaná tělíska připomínající miniaturní žárovky uvnitř se stočeným vláknem. Na úzkém vnějším okraji buňky je kratičký aktivační chlup. Při doteku kořisti je obsah žahavé buňky prudce vystřelen ven a jako šíp napuštěný neurotoxiny vypálí do tělesa, které buňku “odjistilo”. Člověku je takový zásah přinejhorším nepříjemný, avšak některé druhy kořisti může zcela ochromit. Nezmaři se živí zejména drobnými vodními bezobratlými živočichy, například perloočkami a korýši rodu Cyclops. Některé druhy nezmarů žijí v symbióze s různými druhy zelených řas. Nezmar poskytuje řase ochranu před dravci a řasa mu jí oplácí zdrojem potravy díky fotosyntéze. 
                                                                                               
                                                                                                                                                                                                                
 
 
 
 
 
Stavba těla:

Tělo nezmara má dvě hlavní vrstvy oddělené rosolovitou nebuněčnou látkou zvanou mezoglea (někdy též ektoplasma). Vnější vrstva se nazývá ektoderm a vnitřní entoderm (gastrodermis, trávicí výstelka). Buňky, z nichž se tyto dvě vrstvy těla skládají, jsou poměrně jednoduché.

Nervovou soustavu nezmara tvoří nervová síť, v porovnání s nervovou soustavou savců velmi jednoduchá. Nemají patrný mozek ani skutečné svalstvo. Nervové sítě propojují smyslové fotoreceptory a buňky citlivé na dotek, ležící v tělní stěně a chapadlech.

Dýchání probíhá difúzí přes ektoderm. Tímto způsobem probíhá též určitá část vyměšování a přenosu živin.

Mnoho rodů polypovců prochází přeměnou z polypa na dospělou formu nazývanou medúza. Všechny druhy nezmarů však po celý život zůstávají polypy.

Biologové v 19. století tvrdili, že nezmar je tak jednoduchý tvor, že pouhým protlačením gázou jej lze rozdělit na jednotlivé buňky a poté, jsou-li ponechány v klidu, buňky se opět scelí v nezmara. Tento pokus se v 20. ani 21. století nepodařilo opakovat – vznikne jen nezmarová polévka. S některými druhy mořských hub by se pokus mohl spíše vydařit.

 
 
 
 

                  Mořská panna

Mořská panna je napůl ryba a napůl člověk, ale přesto je bytost. Její rybí ocas  (vůbec ne slizský), je velmi dlouhý a silný. Uhození její ploutví je smrtelné. Výrazné jsou na ní také krásné a dlouhé vlasy, všemožných barevných typů. Postavu má každá drobnější. Neplave do obrovských hloubek, drží se spíše ve více mělkých vodách, kde se může vyhřívat na slunci, které tak mořské panny milují. Bohužel jsou pak unášeny bytostmi zla, převážně čerty, kteří je za letu popadnou z útesu či kamene, na kterém se právě vyhřívaly. Co s nimi pak dělají není známo.

Mořské panny mají povahu velice veselou, temperamentní, hravou a zvědavou. Jsou velice srdečné a milé. Například si lidé myslí, že existují mořské panny na straně zla. To je ale veliký omyl, protože mořská panna na straně zla, by přes svou láskyplnou a čistou duši nápor zla a vší negativity nepřežila.

A jak mořské panny dýchají pod vodou? Používají k tomu žábry, které mají velice dobře skryty na bocích své ploutve. Tím pádem mohou pod vodou dýchat a když se vynoří nad hladinu, dýchají plícemi jako lidé. Rozhodně však nezadržují dech a nikdy nezadržovaly.

 

Historie:

Ve středověku pozorovali námořníci, rybáři i ostatní, kteří se plavili po moři podivného tvora-napůl člověk a napůl ryba.

Během mnoha let lidé tohoto tvora nazývali různě:irská panna, mořská žena, V Norsku jí říkali harpie, V Rusku kusalka a v Africe kouzlo řeky.

I když byli ve středověku často pozorovány jak se vyhřívají na pláži a na kamenech nemohl se k nim nikdo přiblížit.

Mořská panna má být potomek člověka a ryby.

Dlouhou dobu se věřilo, že skutečně existuje, ale teď se ví, že ve středověku vznikla v představách námořníků (říká se, že si jí pletli s lachtany).